Podkrkonošský Maraton 2026

Tento oblíbený závod je pro mě celkem osobní, protože se koná u nás, v Lázních Bělohradě. Několikrát jsem se ho zúčastnil, trať mám rád a baví mě. Součástí letošního jubilejního dvacátého ročníku jsem byl také, tentokrát ale s fotoaparátem, respektive fotoaparáty v ruce.

Byla to pro mě docela změna a musím se přiznat, že mě chvílemi svrběly ruce. Focení mě ale bavilo a užíval jsem si ho. Ačkoliv fotím převážně přírodu, věnuji se i jiným žánrům. Takové fotografie ale na svém profilu a webu publikuji jen minimálně.

Po domluvě s organizátory jsem fotografoval jezdce na 90km trati. Nejprve na odbočce u hasičské zbrojnice, potom při průjezdu okolo hradu Pecka, následně při výjezdu na vrchol Zvičiny a nakonec při dojezdech v zámeckém parku, vyhlašování a předávání cen.

Abych pokryl bližší i vzdálenější záběry, fotografoval jsem dvěma sestavami: Canon EOS R5 Mark II s objektivem Canon RF 100–300 mm F2.8 a Canon EOS R6 Mark II s objektivem Canon RF 24–105 mm F4.

První zmíněný objektiv, Canon RF 100–300 mm F2.8, je dlouhodobě jedním z mých nejoblíbenějších. Fotografoval jsem s ním na mnoha místech a mnoho různých věcí, například i lvy v Botswaně nebo medvědy ve Finsku. Řekl bych, že patří k tomu nejlepšímu, co Canon nabízí.

Samotné fotografování závodu mě bavilo. Bylo dynamické, člověk musel být neustále ve střehu a každá série fotografií vznikla během několika málo okamžiků. Zároveň pro mě bylo zajímavé pozorovat závod jinak než v předchozích letech.

Vnímal jsem rozdíly mezi jednotlivými jezdci, jejich styl jízdy i výrazy ve tváři. Někteří projížděli místy, kde jsem fotografoval, naprosto soustředěně, jiní si dokázali užívat atmosféru závodu a občas se podívali přímo do objektivu nebo dokonce zamávali.

Focení dojezdů, vyhlašování vítězů a předávání cen už nebylo tak rychlé jako samotný závod. Po celém dni na slunci jsem ale i já cítil únavu.

Celkem jsem během dne nafotil přibližně 9000 fotografií. U podobné akce to není nijak překvapivé. Některé situace se opakují ve velmi rychlém sledu a při fotografování pohybu je potřeba vytvořit více snímků, aby mezi nimi byl ten správný okamžik. Rozhodující ale není počet pořízených fotografií, nýbrž výběr těch nejlepších.

Focení samotné je docela zábava. Co si ale mnoho lidí už neuvědomí, je to, že potom začíná druhá směna – zpracování fotografií. Stejně jako třeba u svateb nebo jiného akčního focení je potřeba fotografie stáhnout, projít a protřídit. Nakonec jsem odevzdával něco málo přes 3000 fotografií v tiskové kvalitě.

Podkrkonošský maraton (www.podkrkonosskymaraton.cz) pro mě tentokrát nebyl jen závodem, kterého jsem se účastnil. Vyzkoušel jsem si ho z úplně jiné perspektivy a mohl jsem zachytit atmosféru, kterou jsem dříve vnímal hlavně ze sedla kola.

To mi vždy připomíná, že fotografování má mnoho různých podob. Focení závodu horských kol je rychlé, intenzivní a vyžaduje trochu jiný způsob přemýšlení než práce v krajině nebo u zvířat. Zároveň ale nabízí spoustu zajímavých okamžiků a emocí.

Trať, ať už celou, nebo jen oblíbené úseky, si občas projíždím. Ještě nevím, jak se zúčastním příští rok – jestli jako závodník, nebo jako fotograf.

A přestože jsem tentokrát nestál na startu jako závodník, měl jsem pocit, že jsem byl součástí závodu znovu. Jen s trochu jinou výbavou a z druhé strany objektivu.